Teplo
Teplo můžeme rozdělit do několika skupin. „Tepel“ může být celá spousta, ale pokaždé se v něčem odlišují.
Můžeme mít teplo z trouby, teplo u srdce, teplo z krásného dne… Je v tom trošku rozdíl viďte?
Pro mě je teplo moc krásný pocit. Ať už je to myšleno jakkoliv… Nenávidím zimu a tudíž miluji léto – teplo, teplo u srdce – to je takový krásný pocit, kdy se cítíte šťastní a spokojení. Tyto pocity jsou vzácné, alespoň tedy u mě, takže takovéto teplo je takový luxusní pocit, u kterého jaksi nemám moc šancí na to, abych jej mívala často. A teplo z trouby – to zase může být spojeno s tím, že je uvařeno nějaké dobré jídlo, na které si také samozřejmě potrpím, jako asi většina z nás.
Teplo z trouby také může být symbolem spokojené a klapající domácnosti. Když to někde doma neklape, tak se asi těžko budou vyvařovat teplá jídla.
Tepel je ještě dost druhů, ale já sem dávám pouze příklady, které jsou mi asi nejblíže. A teď bych se maličko věnovala teplu u srdce. Přeci jenom – to je asi nejdůležitější.
Cítíš-li se šťastně a blaze,
není ti všechno jedno.
A není to jen díky nějaké snaze,
tak cítíš to hřejivé teplo.
Teplo u srdce je pro většinu lidí to podstatné. Tedy aspoň bych řekla, protože podle některých úkazů dnešní doby to vypadá spíše tak, že nejdůležitější je kariéra a peníze. Lidé si myslí, že když tyto dvě věci budou mít, tak budou šťastní. Ale chyba lávky! Když se budou honit pouze za těmito věcmi, tak jim nezbyde žádný čas na sebe, své blízké a své koníčky. Jaký to pak je život, když jste pořád v práci, máte hodně peněz, ale nemáte je za co utratit, protože vám na to nezbývá čas?
Je to k ničemu, protože vás takhle ty peníze u srdce nezahřejí. S takovou časem nezbude ani nikdo jiný, kdo by vám to srdce rozehřál a život pak ztratí smysl, který celé věky hledáme.
Po jisté události jsou pro mne mí blízcí a přátelé to nejdůležitější, protože právě díky nim a samozřejmě nějakým zálibám a koníčkům, žiju. Po velice nepříjemné životní zkušenosti to zase vidím jinak. To oni mne drží nad vodou a neustále přikládají polínka pod pomyslný oheň v mém srdci, ze kterého sálá to tolik potřebné teplo.
To právě tohle teplo je mojí životní energií.
Zůstaň se mnou, nechoď pryč,
bez tebe budu jen ohavný kýč.
Uhasíš tak můj žár
a já pak nebudu moci dál.
Také jsem zmiňovala teplo „rodinného krbu“, které jsem výše shrnula pod pojem „teplo z trouby“. Možná by to každého nenapadlo, ale má to spojitost – viz výše vysvětlení s jídlem. Rodinná pohoda je také jedna z nejdůležitějších věcí v lidském životě, je to také jedna z věcí, která nás drží při životě. Kde bychom byli bez rodičů a příbuzných? Nikde! Neměli bychom se odkud vzít. Nikdo by nám nemohl předat tu moudrost a vychování.
Mnozí na to v pozdějších letech zapomínají a tak to teplo pomalu chládne. Jenže lidé by neměli zapomínat na to, odkud se vzali a co všechno pro ně bylo obětování a uděláno. I tento ohýnek by se měl udržovat…
Já mám hlad, dejte mi jíst!
Maminko, tatínku, tak co tedy?
Dnes budeš muset něco studeného sníst;
nedostává se mi nálady.