Domácí skřítek
DOMÁCÍ SKŘÍTEK- NELL
Moje rodina, jako významná aristokratická rodina, se nemůže obejít bez komfortu a proto jsou pro ni domácí skřítkové jistá nezbytnost. Bez nich by si nejspíš neuměli odnést ani kufr ze schodů. Naštěstí pro mne i pro skřítky, já taková nejsem a takové domácí „otroctví“ neschvaluji. Bohužel pro tucet skřítků, co máme doma nemohu nic dělat, ale pro moji osobní skřítku jsem toho udělala dosti. Nejspíš bych měla začít od začátku…
Bylo to tak před 4 lety, když má matka „obměňovala personál“, jak to nazývala. Já bych tomu spíše řekla „vyhození starého železa a nákup nového“. Aby si má matka mohla s něčím novým přilepšit u svých bohatých kamarádek, koupila mi také skřítka. Tedy lépe řečeno skřítku. Ještě dodnes si živě pamatuji, jak přede mnou stála v bílé tunice, třásla se a dívala se svýma modrýma očkama někam do země. Hezčí skřítku jsem nikdy neviděla. Ze všech 13 byla nejmenší a nejmladší. Uměla jen základní věci. Nevynikala v ničem a právě to byl účel mé matky. Předpokládala, že si ji vychovám podle sebe, aby se potom měla ještě více čím chlubit. Jenže na nic podobného jsem ani nepomyslela a pojala jsem ji jako svého domácí mazlíčka a napůl dítě. Pojmenovala jsem ji Nikitta - Nell. Líbí se mi jména tohoto typu a na ni se perfektně hodilo. Avšak říkala jsem ji jen „Nell“ případěn „Nelly“.
Učila jsem ji základní dovednosti, jako je číst, psát, počítat. Bydlela u mne v pokoji a nikdy nedělala to, co nechtěla. Nikdy jsem od ní nechtěla uklidit ani nic přinést, ona všechno dělala sama i když jsem jí několikrát říkala, že nemusí. Ale ona byla rozumná a dobře chápala svůj úkol domácí skřítky, i když byla vzdělanější než leckterý kouzelník, pořád byla jen domácí skřítka a ona to věděla. Postupem času jsme se do sebe „přátelsky zamilovaly,“ jistě víte jak to myslím. Staly se z nás přítelkyně, bez ohledu na to, z jaké jsme rasy a jak jsme rozdílné. Přibližně za rok jsem jí dala první oblečení. Z dálky vypadala spíše jako malá holčička než skřítka. Neodešla, i když je známo, že když skřítkové dostanou nějaký kousek oblečení, jsou propuštěni. Ale ona zůstala. Neměla být vlastně z čeho propuštěna. Ačkoliv se mé matce nezamlouvalo to, co jsem z ní udělala a chtěla několikrát zasáhnout, nezasáhla, poněvadž jsem Nell ochránila takovým kouzlem, že má matka nemohla nic dělat. Nell jsem postupně začala brát více a více do společnosti a u nás na aristokratických zábavách jsem dokonce zavedla trend, že do společnosti aristokracie se chodí výhradně se svým skřítkem. Bohužel nikde to nebylo tak snadné, jako u mne, poněvadž si pánové skřítků museli skřítky začarovávat k sobě, aby jim po předání obleku na večírek, neutekli.
Nell byla jedinou „osobou“, s kterou jsem bývala pořád u mne doma, na panství Catiniiů. Všichni přátelé byli daleko a nemohli jsme se vidět tak často. Proto pro mne byla něco jako nejlepší kamarádka. Vyprávěla jsem jí o všem, o světě, o zážitcích a událostech.
Vše bylo nádherné až do doby před dvěma měsíci. Jela jsem k dědovi do Irska na týden a Nell musela zůstat doma z důvodu, že děda byl na domácí skřítky alergický. Jako upír je nesnášel. Když jsem přijela domů, Nell nikde nebyla. Z počátku jsem vinila mou matku, ale poté mi došlo, že ona to nebyla kvůli kouzlu, které jsem proti ní použila. Jiní skřítkové mi vypověděli, že předevčírem byla aristokratická párty u nás doma a všude po domě se potulovali různí lidé/osoby. Nell prý od té doby neviděli. Pochybuji, že by sama někam odešla, aniž by se rozloučila nebo se předem poradila či slůvkem zmínila. Proto mne napadá, že ji někdo ukradl. Má nestydatá matka se jistě chlubila, kde se dalo, zvláštností Nell a tak v někom vyvolala závist, která vedla k její krádeži.
Už je to dva měsíce, ale já se pořád nemohu vzpamatovat z toho, že je pryč. Už dávno jsem ji nebrala jako nějakého domácího mazlíčka, osobního strážce či osobního sluhu, ale jako nejlepší kamarádku… Stejně pořád tajně doufám, že se jednou vrátí…
Komentáře
Přehled komentářů
J8 tomu nerozumět! kdo ty si?!
no jo
(Venouš, 20. 12. 2006 22:56)mám taky skřítka, jenomže je zlej, vubec me nerespektuje.. jmeno so dal sám delá si co chce. A ted se tady zpukal na podlaze, Valí se tady. tvrdí že je molinký Žužu a poletí na létejícím koberci z králem bramborových lidí. Musel sem si ho k sobě přičarovat. Nebudu tvrdit že ho mám rád. Nenávidim ho. Chtěl sem skřitka a ne šotka. Zitra ho nechám zkamenit. Pač me ve skleniku brzo vyroste mandragóra. možná ho i probudim.
ČAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAU
(=) hihi, 4. 1. 2007 21:50)