Marcus Aurelius a jeho výrok
"Často jsem litoval svých slov, ale nikdy svého mlčení."
Autor tohoto citátu je: Marcus Aurelius Antoninus a jak už jste zmínila, byl to představitel helénského stoicismu. Je také známý tím, že pronásledoval křesťany a bojoval s Kvády a Markomany.
A nezmínila jsem nejdůležitější informaci – byl to Římský císař, který žil asi od roku 121 – 180.
Mezi další jeho výroky patří například:
Bylo by hloupé trápit kvůli vnějšímu světu. On sám se o sebe postará.
Kde člověk upadl, tam musí vstát, aby se opět dostal nahoru.
A copak chtěl asi autor tímto citátem říci?
Napadají mě dvě možnosti, „co tím chtěl básník říci“.
První možnost je ta, že autor toho jistě namluvil za svůj život mnoho, jistě z něho vylezlo mnoho nepěkných, ale i pěkných slov. Nebo také věci, které říci nechtěl, ale prostě mimoděk vyletěly samy. To se občas stává samozřejmě každému. A možná právě proto nikdy nelitoval toho, že v mnoha chvílích mlčel, nevyjádřil se k danému tématu nebo nevyjádřil svůj názor. Možná právě proto, že by řekl něco, co by nechtěl a nebo právě naopak by řekl věci, které by někomu mohly ublížit a nebo by je někdo mohl použít proti němu – tak se to děje i v dnešních světě, a to nepochybně nechtěl.
Další možností je to, že se Marcus častokrát nelichotivě vyjadřoval k určitým věcem, postojům, osobám, programům atd. A jak to tak ve společnosti bývá, jistě se mu jeho názory nevyplatily – ať už byly pravdivé nebo naopak, myslím, že na to se v dnešní době nebere tolik ohled. Tady jde o to, co se komu hodí a co ne. Abych moc neodbočovala, tak si myslím, že vždycky nějak za ně zaplatil, vymstily se mu. A právě proto došel k tomu, že mlčení je vlastně mnohdy nejlepší.
A jak se tak na to dívám, pozoruji, že jsou vlastně obě ty možnosti velmi podobné, ale je mezi nimi maličký rozdíl, vždy se jedná o něco maličko jiného…
Ale jen mezi námi, já bych tento výrok spíše změnila na : „Často jsem litovala svého mlčení, ale nikdy svých slov.“
Já jsem spíše proto, že ať je názor jakýkoliv, měl by se projevit...