Faltuska

VŮLE

Donuť mě, pojď, no tak!

já to nezvládnu sama,

honem, vždyť mě trefí šlak,

víš jaká to pak bude hana?

Kruci! Tak kde jsi? Co děláš?

Potřebuju tvou ruku, tvou pomoc,

neříkej mi, že nemáš čas, že spěcháš,

nepřijdeš-li… přeju ti dobrou noc.

Ani to tě nenavnadí?

Tak mi potom řekni co!

Mluv! Ticho mi vadí,

řeknu slovo, větu, něco!

Ptám se znovu a slaběji,

kdepak jsi můj anděli?

Copak už nemám naději,

mám snad zemřít ve své posteli?

Copak mě neslyšíš či nevnímáš?

Nechápeš to? Já tě potřebuju jako sůl.

Vyhasíná ve mně život, copak si nevšímáš?

Ach jo, jsi necita, bastard, vůl!

Tak ohavný pocit,

co nechal mě ve stínu,

neznajíc soucit,

nechat mě umírat, v bolu, v splínu.

Mysli! Co by bylo, kdybych zůstala tak?

Vždyť život bych skončila v půli,

určitě by mě trefil šlak.

Cožpak už vážně nemáš vůli?

Svědomí mé proradné…