Řeka
ŘEKA
Řeka plyne, nezná čas,
voda v ní teče zas a zas.
Stereotyp zažitý má
přesto nás to zajímá.
Voda pramení a odtéká,
řekou teče a do moře přitéká.
Řeka klikatí se mezi hřebeny,
proplétají se jimi její prameny,
co při svitu měsíce zpívají,
a za špatného počasí hučejí.
Voda o oblázky šplouchá,
tichá je její touha.
Nekonečné moře času,
nepodlehne tvému hlasu.
Všemi směry se ubírá,
ostatní potůčky posbírá.
Její povodí stále roste,
pořád a neúprosně.
Řeky tu po staletí,
koryta si ryjí.
Dívka co na břehu stojí
se duchem po ní plaví.
Divoce a bujaře,
proudí jen na jaře.
O hlubinách co voda skrývá,
meluzína si zpívá.
V dešti se řeka obarví,
když je krásně, zpomalí.
Potůček andělský,
se lehce změní v ďábelský.
Stejně tak i řeka se změnit může
stejně tak život není růže.
Je potůček klidný a mělký,
změnit to můžeš - luskni prsty.
Prsty luskneš a co se stane?
Potůček rozplyne se.
Místo něj zbyde jen řeka obrovská,
soptící a neklidná.
Tak je to vždy.
První pramen vyvěří,
rozteče se z podhůří,
cestou nabírá potůčky další.
Tak postupně vzniká řeka.
Stejně tak i koule ze sněhu uplácaná.
Nabírá sníh na sebe, pořád víc a víc,
stejně tak potok - nabírá víc až nezbyde nic.
Jen obrovská plocha,
do níž se vleje další modři trocha.
Autor
(Faltuska, 26. 5. 2009 21:01)