Pohádka
HOUSLIČKY
Nehlučte děti! Ani muk!
Povím vám příběh z lesních luk.
Bude to příběh pohádkový,
o mravencích a o cvrčkovi.
Byl pěkný letní den,
malých broučků sen.
Každý mravenec pracoval, jak ďas,
nosil větvičky zas a zas.
Takhle opakovalo se to každý den,
práce všech - mužů i žen.
Každý den jim o toho na housle hrál,
cvrčků všech, sám král.
Housličky měl bukové,
dřevo jemně sukové.
Šmytec jako ve snách,
jezdil sám po strunách.
Mravenečkům při hraní na ně,
šla práce pěkně ode dlaně.
Jednou ale průšvih se stal,
když král housličky zpět nedostal.
Půjčil je jinému hráči
a ten je teď pryč vláčí.
Jednoduše je ukradl,
strašlivý nápad ho to napadl.
Král i mravenečci byli zdrceni,
při práci jakoby škrceni.
Bez hudby a houslí,
se dobrá práce těžko kouzlí.
Takhle nemohli pokračovat dál,
bylo to jako strašný sen, co se jim zdál.
Proto vymysleli plán následující,
plán tzv. „hudbu oživující“.
Najmou si koníka,
který jim zahýká,
který chytí cvrčkovu stopu
a housličky přinese domů.
Vše začalo podle plánu
a koník už čekal slávu.
Dny plynuly, jako voda,
ale housle stále nebyly doma.
Pomalu vytrácela se naděje,
že král na housličky zase zahraje.
Práce už nešla tolik od ruky,
šla pomalu a přibývaly tuky.
Koník hledal dál bez rozdílu,
s vidinou na nějakém podílu.
Snažil se a snaha se cení,
víc jak okopávání nebo plení.
Housličky našel v chrastí,
nad odměnou zasnil se slastí.
Ale ouha, radost je pryč,
zůstal jen pohled na strašný kýč.
Housličky byly kaput,
jak, kdyby se po nich prošel mamut.
V houslích díra jako kůl,
šmytce zbylo půl a půl.
Koník šel oznámit smutnou zprávu,
několik slz pokropilo trávu.
Mravenečci brečeli,
nad housličkami klečeli.
Nejsmutnější byl cvrčků král,
který na ně, tak rád hrál.
Už si nezahraje na nástrojů skvost,
už nebude potěšen ani jeden host.
