Peklo a nebe
PEKLO
Kdysi nám tím hrozili
a smích byl odpovědí naší.
Dál jsme hříchy nosili,
a teď žijeme v kaši.
Nedbali jsme dobrých rad,
zlo se kolem nás plížilo,
stejně jako hnusný had
a to naše peklo se blížilo.
Předtím jsme mávli rukou
a žili si dál podle svého.
Teď umírám nudou,
s vůní vařícího se těla mého.
A nejsem troufalá tak,
abych soucit žádala,
o ten požádám možná pak,
aniž bych se o tom s někým hádala.
NEBE
I tohle nám kdysi říkali:
„Ať je z tebe dobrý člověk.“
My jsme na to hlavou kývali,
ale znáte to, přešel ten věk.
Jako malí jsme žili s představou ráje,
toho krásného, zeleného háje,
plného lásky, něhy a citu,
zemi plnou soucitu.
Jenže jak to v nebi vypadá,
Když to na zemi takto dopadá?
Jak si někdo může užívat
a při tom se na dnešní hrůzy nedívat?
Jak tak někdo nahoře může žít,
Když i nevinní tady štěstí nemohou mít?
Jaké je to pak nebe,
když všichni vidí jenom sebe?
