Faltuska

MOTÝLÍ POEZIE

Třepotavá tečka na poli květin,

lítá sem a tam z jednoho květu na druhý,

někdy je otravná, až mám pocit, že ji trefím,

ale pokaždé na mne kamarád promluví:

„Nech ji být, užívá si života,

sem tam se někomu do cesty přimotá.“

Zamračím se a na toho romantika kouknu,

proč bych toho otravu zničit nemohla?

Nejspíš svíčku života toho motýla sfouknu,

aspoň bych vztek přemohla.

Motýly nemám ráda,

já a romantika - žádná sláva.

Romantika jsou jen řeči,

nesnáším ji, něžná oslovení, hnus.

Jsou to slova vyslovená v křeči,

darovaná růže u mne nemá plus.

Spíše naopak,

dárci bych ji omlátila o zobák.

Večeře ve dvou, vana plná květních listů,

voňavé svíčky, večer pod hvězdami,

růže a pozorování motýlů,

to všechno nervy dere mi.

Motýlové k romantice patří,

a proto jsou pro mne chrobáci sladší.

Možná je nemám ráda i ze závisti,

lítají si sem a tam,

jsou prácí jsou si stopro jistí.

Já létat nehodlám,

ale ráda bych si dělala, co chtěla,

nedělala jen to, co bych dělat měla.

A to právě oni dělat mohou,

jen já musím stát pevně na nohou.