Faltuska

1.kapitola - DÍTĚ NIKOHO

Listí šumělo za rytmu hvízdajícího větru a holé větvě mlátily o sebe, jakoby sváděly zápas na život a na smrt. Byla tma a nebylo to jen tím, že se nad krajem usazovala noc. Temné mraky dokonale zabednily oblohu a bylo možno vidět jen blesky, které bičovaly tu nekonečnou černotu. Byla to hrůzostrašná noc, kterou by každé dítě probrečelo.

Každé až na jedno. Na malou holčičku s vrabčím hnízdem na hlavě. Ležela v malém košíku, cucala si palec a zvědavě se dívala na okolní krajinu. Její žlutohnědé oči každého zarážely. Vypadaly jako oči nějaké divoké kočky, které se v tomto kuse pralesa pohybují, jako lidé na jarmarku.

 Dva muži prolézali houštinami. Snažili se jít co nejrychleji a v jejich očích byl vidět strach. Jejich oči neustále těkaly ze stranu na stranu a ze země na malé dítě, které ani nepíplo. Beze strachu se na muže, který ho nesl, dívalo až mu přeběhl mráz po zádech. Nechápal, co se to děje. Ještě nedávno svítilo slunce. Do té doby, než vešli do lesa. Do lesa i s tím prokletým dítětem.

„Pohni Dave!“ zakřičel muž na toho s dítětem. Dave spěchal, jak se jen dalo, ale strach mu svazoval nohy i jazyk. Po tvářích mu tekly krůpěje potu smíšené s teplými kapkami, které vypouštěly černé mraky. V houští, jen pár metrů od něj, něco táhle zachrastilo a Dave vykřikl tak, že se lekl i jeho parťák, zakopl a spadl přímo do kaluže plné bahna. Jen to žbluňklo. Malé dítě se začalo smát a tleskat ručičkami. Dave měl co dělat, aby holčičce jednu neubalil přímo mezi její ohavné oči. Ale na poslední chvíli si to rozmyslel. Zastavil ho strach. Strach z jejích očí.

„Pomož mi ty pse!“ zařval na Daveho první muž. Dave položil dítě pod křoví a snažil se vytáhnout parťáka z kaluže. Mezitím se znovu ozval zvuk z křoví a dave měl co dělat, aby nespadl za svým komplicem. Zběsile, poháněn strachem, se ho snažil dostat ven, ale neměl k tomu moc sil. Znovu si roztěkaně prohlížel okolí a zbledl ještě víc, když zjistil, že se z ničeho nic za ním objevil strom. Než stačil vykřiknout, břichem mu projela ostrá větev a vylezla mu ústy ven.

„Co je? Tahej, už jsem skoro venku!“ zařval první na svého již mrtvého parťáka. Než se otočil, ozval se fičivý zvuk a do vysoko do vzduchu letěla hlava. Druhé mrtvé tělo spadlo k zemi a probarvilo ji krví.

Strom se zamručením zmizel. Malé děťátko radostně zavísklo. A pak usnulo, deštěm nerušeno.

            Zanedlouho se u něj objevil jiný strom, který ho starostlivě vzal do svých větví a posadil ho do košaté koruny. Vydal se tím směrem, kam měli majitelé mrtvých těl namířeno.

Pak přestalo pršet a zanedlouho už bylo možno pozorovat seskupení hvězd. Jedno souhvězdí zářilo nejvíce. Bylo to souhvězdí leoparda.